Co by měl každý znát…
… a nejen hasiči
Je to jednoduché – třísky na podpal máme připraveny, děti přinesly z dřevníku zásobu
březových polen a nám stačí jen přiložit hořící zápalku ke starým novinám. Za chvíli budou v
krbu vesele tančit červené plamínky a pokojem se rozlije příjemné teplo. A protože do začátku
oblíbeného televizního programu zbývá několik minut, posadíme se do křesla a možná nás
napadne myšlenka, co to hoření vlastně je a za jakých podmínek k němu dochází. Pokusíme se na
ni odpovědět.
Na pomoc si vezmeme učebnici chemie, ve které najdeme tuto definici: hoření je
fyzikálně-chemická reakce, při které se látka, zahřátá na svoji zápalnou teplotu, slučuje s
kyslíkem za silného vývoje tepla, světla a zplodin hoření.
Definice nám napovídá, že proces hoření vyžaduje tři důležité faktory. Prvním je bezesporu
hořlavá látka. Výběr je opravdu rozmanitý ve všech skupenstvích hmoty: např. hořlavé kapaliny
– benzín nebo líh, pevné hořlavé hmoty
– např. dřevo, papír, textil nebo plynné látky
– zemní plyn, propan-butan a další.
Druhý faktor – kyslík, obsahuje vzduch kolem nás, pro speciální účely se uchovává čistý
kyslík v tlakových lahvích a jako okysličovadlo postačí v některých případech i kyslík vázaný
v chemických sloučeninách. A jestliže se nám sejdou hořlavina s kyslíkem, což je vzhledem k
prostředí, v němž žijeme, stav téměř neustálý, postačí přidat ještě zápalný zdroj a oheň je
tady. Zápalným zdrojem nemusí být jenom otevřený plamen, stejně dobře dokáže zapálit i
žhnoucí uhlík, nedopalek cigarety, jiskry odletující od brusky nebo jiskření mezi kontakty
vypínače či atmosférický výboj – blesk. Jestliže odstraníme některou z uvedených složek,
nemůže proces hoření probíhat.
Víme tedy, že budeme-li někdy hasit, nebudeme dělat nic
jiného, než bránit přístupu vzduchu, ochlazovat hořící látky nebo je zcela odstraňovat.
V praxi to znamená například vypnout neprodleně přívod plynu, pokrýt hořící materiály pěnou
nebo třeba ochladit rozpálené dřevo vodou.
Ke zdolání malého požáru nám postačí běžné hasební prostředky – tlumice, houně, ruční
stříkačky, někdy stačí vědro vody nebo zahradní hadice. Podstatně účinnější jsou ruční hasicí
přístroje, u nichž je ovšem nutno pamatovat na omezené časové působení a použít vhodný typ.
Jak se mění technika a technologie, i hasební látky doznaly za poslední léta změny a
především se zvýšila jejich hasební schopnost. „K běžným hasicím přístrojům patří vodní a
pěnový, zde si musíme dát pozor a nepoužívat je pro hašení elektrického zařízení pod proudem.
Na elektriku je vhodný sněhový hasicí přístroj a v dnešní době snad nejrozšířenější práškový
hasicí přístroj. Prášek jako hasivo je snad nejuniverzálnějším a lze ho použít v domácnosti,
zaměstnání, pomůže nám uhasit i osobní automobil. V poslední době se i u nás objevila nová
hasiva. Oblíbený v domácnostech se stal zejména hasicí sprej, a to pro svůj vysoký hasební
účinek a škálu jeho použití. Po použití necháme hasicí přístroj co nejdříve naplnit u odborné
firmy nebo jej nahradíme novým přístrojem. Připomeňme si ještě, že pouze udržované
(pravidelně jednou ročně kontrolované) a na vhodném místě umístěné přístroje nám při hašení
případného požáru mohou být dobrými pomocníky,“ uvádí Pavel Nejtek, vedoucí oddělení prevence
Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje.
Co říci závěrem? Nečekáme, že se z vás po přečtení tohoto zamyšlení stanou ostřílení
bojovníci s požáry všeho druhu. Chtěli jsme vás seznámit právě s tím, co je třeba vědět, aby
mohl každý pomoci při záchraně nejen svého vlastnictví. Oheň v krbu i oheň na střeše je jeden
a tentýž a je pouze na nás, představí-li se jako dobrý sluha, nebo zlý pán.