Práce s otevřeným ohněm
Jednou z častých příčin požárů jsou různé práce, při kterých se používá otevřený oheň. Nejčastěji se jedná o svařování nebo pálení plamenem nebo elektrickým obloukem.
Jednou z častých příčin požárů jsou různé práce, při kterých se používá otevřený oheň.
Nejčastěji se jedná o svařování nebo pálení plamenem nebo elektrickým obloukem, což je
jedna z nejpoužívanějších technologií ve výstavbě, výrobě i při údržbě a opravách strojů a
zařízení. Svařovat lze kovy železné (např. ocel), ale také neželezné (např. hliník a měď).
Takzvaně svařovat lze však také plasty a lepenku. Samostatnou kapitolu v práci s otevřeným
ohněm tvoří pokrývačské práce, při kterých dochází k manipulaci s hořlavými látkami
(lepenkami), které se svařují například plynovými hořáky. Jako hydroizolace se na stavbách
používají také roztavené živice.
Všechny tyto práce mají jedno společné, vyskytují se při nich zdroje tepla dostačující pro
zapálení běžného hořlavého materiálu. Ti, kdo práce provádějí, navíc až příliš často podceňují
základní bezpečnostní opatření. Buď základní bezpečnostní opatření neznají nebo je
nedodržují vědomě.
Předpisy stanoví, že práce, pro které je nutná odborná kvalifikace, nesmí provádět ten, kdo
požadovanou kvalifikaci nemá. Kdo chce provádět např. svářečské práce, musí mít platný
svářečský průkaz. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
stanoví: „Fyzická osoba nesmí provádět práce, které mohou vést ke vzniku požáru, pokud
nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními
předpisy“. V případě, že toto ustanovení fyzická osoba poruší může ji být uložena pokuta až
do výše 25.000, – Kč.
Základní bezpečnostní opatření při svařování a dalších pracích s otevřeným ohněm řeší
vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a
nahřívání živic.
Základním bezpečnostním opařením je v případě práce s otevřeným ohněm odstranění všeho
hořlavého materiálu, a to nejen v bezprostředním okolí prováděné práce, ale nejlépe v celém
prostoru. Dále je nutné zkontrolovat, zda nemůže dojít k přenosu jisker nebo žhavých okují
k hořlavému materiálu v jiném prostoru (např. otvory v podlaze nebo ve stěnách). Rovněž
nelze zanedbat přenos tepla vedením (např. trubka procházející stěnou do jiného prostoru,
která je v přímém kontaktu s hořlavými látkami). Pokud jsou prováděny práce s otevřeným
ohněm v domě nebo v bytě za provozu, je nutná spolupráce majitele nebo nájemníka na
bezpečnostních opatřeních. Lidem, kteří tyto práce provádějí, musí být poskytnuty správné
informace o hořlavých materiálech v okolí prováděných prací. Stalo se například, že majitel
rodinného domu byl přesvědčen, že izolační materiál pod jeho střechou je nehořlavý a takto
informoval zaměstnance firmy, která na jeho domě prováděla opravu střešní krytiny. Až
vzniklý požár a zničená střecha jej přesvědčili, o tom, že izolace hořlavá byla.
Při pracích s otevřeným ohněm, zejména při svařování a pálení, musí být přítomna další
osoba, která sleduje kam žhavé částice odletují a v případě potřeby může oheň v zárodku
uhasit připravenými hasebními prostředky. Při přerušení práce musí vždy alespoň jedna osoba
místo práce střežit a po ukončení práce je povinnost místo práce a jeho okolí kontrolovat
alespoň po dobu 8 hodin. Obdobná opatření se vztahují také např. na práci s otevřeným
ohněm při lepení izolační nebo jiné střešní krytiny otevřeným plamenem.
Zdrojem požáru mohou být také další řemeslnické práce, např. práce s benzínovou pájecí
lampou (tzv. letlampa). Zásady bezpečnosti práce související s tímto zařízením řeší § 8
vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování
a nahřívání živic.
Různá zařízení používající otevřeného ohně je nutné používat přesně dle návodu výrobce.
Pokud se při práci s otevřeným ohněm používají současně hořlavé kapaliny (benzin, petrolej
apod.) je nutná nejvyšší opatrnost, neboť může dojít ke zraněním i smrtelným úrazům. Proto
je nutné se vždy nejprve seznámit se správnými postupy vhodnými pro používání těchto
zařízení a tyto postupy dále dodržovat.
Nebezpečí požáru rovněž hrozí při práci, při níž vznikají jiskry o vysokých teplotách nebo
odletující žhavé části opracovávaných materiálů (např. při práci s bruskou nebo
s rozbrušovacím kotoučem). Používání brusek a rozbrušovacích kotoučů je velmi rozšířené,
rychlé, účinné a nahrazuje zdlouhavé a těžké manuální postupy. Může však být také
nebezpečné. Při použití v nepřístupných místech, v blízkosti hořlavého materiálu nebo bez
ochranných pomůcek (např. brýlí), můžeme způsobit škodu na zdraví i majetku nejen sobě,
ale i svému okolí.
Otevřený oheň lze používat také k nahřívání součástek. Mnoho požárů vzniklých při opravách
automobilů svědčí o lehkomyslnosti nejen občanů při opravách svépomocí, ale
i „profesionálů“ v servisních dílnách. Provádění různých prací na automobilech, ze kterých
nejsou odstraněny hořlavé materiály (např. sedadla s textilními potahy, pneumatiky,
elektroinstalace, palivová nádrž), může vést až k výbuchu hořlavých benzinových par.
Při svařování, broušení, rozbrušování, nahřívání součástek nebo při pájení vždy hrozí
nebezpečí vznícení hořlavých materiálů. Následný požár vlastního auta není pak tou nejhorší
škodou, která může nastat. Případy požárů celých servisů i se všemi automobily připravenými
k opravě, značně poškozené stavební konstrukce a poškození zdraví nejsou nijak vyjímečné.
čas ušetřený tím, že nebyla provedena dostatečná bezpečnostní opatření, pak ztrácí význam.