Ústřední hasičská škola Jánské Koupele se stala víkendovým útočištěm kolektivu mladých hasičů, který se do nedaleké lokality vydal na soustředění u příležitosti ukončení soutěžní sezóny.

Děti vyrazily v doprovodu vedoucích do Jánských Koupelí už v pátek odpoledne. Krátce po příjezdu a ubytování už na ně čekala večeře, ideální začátek.

Po večeři jsme se pustili do hasičské práce, kromě úvodního seznámení s objektem školy a s pravidly chování v budově i na celém pobytu na děti čekalo hasičské vzdělávání. Základy požární ochrany, použití hasicích přístrojů, práce s mapou a topografické značky – vše, co se může hodit nejen na soutěžích, ale i v terénu.

Před spaním na ně čekalo promítání pohádky, pro sladší sny.

Druhý den začal rozcvičkou, chladné a mlhavé počasí přímo vybízelo k tomu, aby se tělo zahřálo intenzivním pohybem. Ve škole je kromě volně přístupného přírodního okolí k dispozici i hřiště s umělým povrchem. Využili jsme vše.

Po snídani čekaly na děti pohybové hry, další trocha hasičiny a následovala tříkilometrová procházka po okolí. Při ní jsme omrkli i naše staré tábořiště v u podnikové chaty Massag, zastavili jsme se na Bílé Holubici a ani cestou jsme se nezapomněli dětí občas zeptat na věci okolo požární ochrany, o kterých jsme si povídali ve škole.

Odpoledne jsme vyrazili sportovat. Kromě hasičských disciplín, jakou je například štafeta požárních dvojic, jsme si zkoušeli i člunkový běh a další pohybové aktivity pro zahřátí. Před spaním opět nechyběla pohádka.

Neděle – co se počasí týče – už od rána začala vypadat na nejhezčí den z našeho víkendu a potvrdilo se to. Viděli jsme sluníčko. Sice podzimní, mrazivé, ale přeci jen.

Dopoledne jsme se s dětmi podívali na základy poskytování první pomoci. Opět nejen ty „soutěžní“, prošli jsme i obecně rizika úrazu právě u dětí. Soutěžili jsme v oblékání zásahové výstroje na čas, do napínavého boje se aktivně zapojili i vedoucí.

Nemohli jsme nevyrazit ven, byť jsme měli ve škole k dispozici už jen dopoledne – obědem náš pobyt končil.

Nezamířili jsme ale rovnou domů, na trase do Slatiny jsme totiž lehce změnili směr a zamířili jsme na rozhlednu do Starých Těchanovic. Po přibližně čtyřech stech metrech stoupání jsme dorazili k její patě a pokračovali jsme i na vyhlídku. Poseděli jsme na lehátkách, vyfotili jsme se v srdíčku a vyrazili k domovu.