Sebeochrana obyvatelstva – příručka MVčR

Metodická pomůcka pro orgány státní správy, územní samosprávy, právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Příručka pro již skutečně katastrofické ohrožení života.

(Příručka ke stažení z webu

MVčR ve formátu: DOC
(2.66 MB) )

Obsah

Úvod

Kde získat informace?

Návod k výběru vhodných prostor pro improvizované úkryty Zesilování ochranných vlastností IÚ, Stropy, Okna, Dveře

Podrobnější pokyny a doporučení pro výběr a zodolnění improvizovaných úkrytů Volba vhodných prostor, Postup prací, Umístění IÚ a přístupy Únikové cesty, Zesilování stropních konstrukcí podpíráním sloupky a nosníky Sloupky podpírající konstrukce, Materiál pro podpírající konstrukce Zabezpečení větrání, Utěsnění IÚ, Vnitřní vybavení IÚ, Zásady při ukrývaní v IÚ

Improvizovaná ochrana dýchacích cest a povrchu těla

Obrázková část

Obr. 1 Výběr vhodného prostoru Obr. 2 Přizpůsobení vybraného prostoru Obr. 3 Zvýšení ochranných vlastností – zhmotnění oken Obr. 4a Větrání – přívodní komínek Obr. 4b Větrání – odvodní komínek Obr. 5 Úprava dveří – 1. Zesilování dřevěných dveří Obr. 6 Úprava dveří – 2. Zajišťování proti otevření Obr. 7 Úprava dveří – 3. Utěsňování dřevěných dveří Obr. 8 Úprava dveří – 4. Zesilování plechových dveří Obr. 9 Zesilování stropní konstrukce podpěrami

Úvod

Metodická pomůcka je určena pro orgány státní správy, územní samosprávy a právnické osoby a
podnikající fyzické osoby, které v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném
systému a o změně některých zákonů, zabezpečují ochranu obyvatelstva ukrytím.
Pomůcka odpovídá na nejčastější dotazy směřující k ochraně obyvatelstva v případě vzniku
mimořádných událostí. Radí, kde je možno tyto odpovědi získat v běžném životě.

Pomůcka dále pojednává o využití vhodných podzemních i nadzemních částí obytných domů,
provozních, výrobních a dalších objektů k jejich úpravě pro improvizované úkryty.
Je praktickým metodickým návodem pro přípravné práce v době míru a pro svépomocné budování
improvizovaných úkrytů za krizových situací.

Přípravné práce spočívají zejména ve výběru vhodných prostor, určení reálné kapacity úkrytů
(počet ukrývaných osob), návrhu technického řešení pozdějších úprav, množství materiálu a času
potřebného na další úpravy.
Svépomocné budování za krizových situací spočívá v provedení navrženého technického
řešení.
V pomůcce najdete rovněž improvizované prostředky ochrany dýchacích cest a povrchu těla a návod
na jejeich použití.

I. Kde získat informace?

Mezi časté dotazy veřejnosti, adresované na MV-generální ředitelství Hasičského záchranného
sboru čR patří otázky směřující k ochraně obyvatelstva v případě vzniku mimořádné události. Je
proto na místě osvětlit, kde lze získat potřebné informace o charakteru možného ohrožení,
připravených záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva při vzniku mimořádné
události.
Občan získá tyto informace na příslušném obecním úřadě na základě a) § 15 odst. (4) zákona č.
239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů: „Obecní úřad
seznamuje právnické a fyzické osoby v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými
záchrannými a likvidačními pracemi a ochranou obyvatelstva. Za tímto účelem organizuje jejich
školení.“

Zaměstnanec získá informace o charakteru možného ohrožení, o připravených záchranných a
likvidačních prací a ochraně obyvatelstva v místě dislokace pracoviště od svého zaměstnavatele
(příslušné právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby)na základě § 23 odst. (1) písm. b)a §
24 odst. (1)písm. b) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně
některých zákonů: „Pokud okresní úřad zahrne do havarijního plánu okresu nebo vnějšího
havarijního plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna
zajistit vůči svým zaměstnancům dotčeným předpokládanou mimořádnou událostí opatření uvedená v
§ 24 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, t.j. vůči svým zaměstnancům zajistit, pokud zvláštní

právní předpis nestanoví jinak (např. zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie
a ionizujícího záření a zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií), informování o
hrozících mimořádných událostech a plánovaných opatřeních, varování, evakuaci, popřípadě
ukrytí, organizování záchranných prací, organizování přípravy k sebeochraně a vzájemné
pomoci.“

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba získá informace o charakteru možného ohrožení, o
připravených krizových opatřeních a způsobech jejich provedení u příslušného obecního úřadu. a)
§ 15 odst. (4) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých
zákonů.

II. Návod k výběru vhodných prostor pro improvizované
úkryty

Improvizovaný úkryt (IÚ) je předem vybraný optimálně vyhovující prostor ve vhodných
částech bytů, obytných domů, provozních a výrobních objektů, který bude upravován fyzickými a
právnickými osobami pro jejich ochranu a pro ochranu jejich zaměstnanců před účinky mimořádných
událostí s využitím vlastních materiálních a finančních zdrojů.

Proti radioaktivnímu spadu nebo proti nebezpečí při nepřátelském leteckém útoku konvenčními
zbraněmi bude nejlépe chránit suterénní nebo sklepní prostor budov ve středním traktu (části)
co nejvíce zapuštěný v okolním terénu.

Vhodnými prostory jsou sklepy s klenutými stropy nebo
železobetonovými stropy a silnými obvodovými zdmi a co nejmenší plochou všech okenních
otvorů.
Proti samotnému úniku nebezpečných látek, zejména v době míru, je nejvhodnější prostor ve
vyšších patrech budov, nejlépe na odvrácené straně budovy od směru místa výronu nebezpečné
látky.

Ochranný prostor má být zvolen v blízkosti místa pobytu osob, které jej musí v případě ohrožení
včas dosáhnout. Doporučená doběhová vzdálenost je 500 až 800 m. Při výběru IÚ nutno dodržet
dále stanovené bezpečnostní vzdálenosti od nebezpečných provozů a skladů.
Pro každou ukrývanou osobu je potřeba nejméně 1 – 3 m² podlahové plochy v prostoru s
nuceným větráním a 3 – 5 m² podlahové plochy v prostoru bez větracího zařízení.
Kapacita IÚ je dána součtem sedících a ležících osob, jinak není omezena.

Světlá výška (od
podlahy ke stropu) má být minimálně 2,3 m při dodržení minimální podchodné výšky (od podlahy k
nejnižší části stropu, nebo potrubí pod stropem) 1,9 m.

Hlavní zásady výběru:

1. Obvodové zdi IÚ umístěného v suterénu musí mít minimálně tloušťku – 45 cm zděné nebo 30
   cm železobetonové (u panelových domů výjimečně 15 cm).
2. Zdi, do nichž je opřena u klenutých místností valená klenba, musí mít tloušťku minimálně
   90 cm.
3. Tloušťka klenby musí být nejméně 15 cm.
4. Vchodové dveře se musí otevírat směrem ven z úkrytu.
5. IÚ umístěný v bloku budov musí mít minimálně dva nouzové výlezy nebo jiné únikové cesty.
   Je výhodné, jsou-li IÚ mezi sebou propojeny alespoň průrazy (průlezy).

Nejvhodnější jsou stavby skeletové (železobetonové nebo ocelové). Vhodné jsou i masivní stavby
zděné (cihelné nebo kamenné) s velkou únosností stropních konstrukcí v suterénech ( target=“_blank“>viz obr.
1).

Zesilování ochranných vlastností IÚ

Zesilování ochranných vlastností závisí na druhu improvizovaného úkrytu podle toho proti čemu
má chránit ukrývané osoby.

1. V případě použití otravných látek a při úniku nebezpečných průmyslových látek se jedná
   především o dokonalé utěsnění všech otvorů v IÚ.
2. Při radioaktivním spadu se jedná hlavně o zesilování (zhmotnění) okenních otvorů
   sklepních prostorů přídavným materiálem (cihly, kameny, pytle s pískem nebo hlínou, násyp
   zeminy apod.) minimálně na tloušťku obvodového zdiva tak, aby se dosáhlo zeslabení
   radioaktivního záření.
3. Před nebezpečím leteckého útoku, proti pádu trosek, střepin a hořících předmětů se jedná
   převážně o podpírání stropů, chránění oken překrytím a o zesilování dveří.

Stropy

Železobetonové stropy deskové a trámy železobetonových stropů je vhodné podepírat dřevěnými
podélnými nosníky a sloupky se zavětrováním.
Hraněné řezivo pro podélné nosníky se musí vždy klást na stojato (na užší stranu).

Všechny sloupky musí být jednotlivě nebo vzájemně zajištěny úhlopříčnými výztuhami
(zavětrováním) proti vybočení nebo zkosení a řádně uklínovány. Klíny musí být vzájemně
zajištěny proti posunu při nárazu nebo otřesech. Spojení a zajištění sloupků s příčnými nebo
podélnými nosníky a jejich zajištění proti posuvu musí být provedeno tesařskými skobami
(kramlemi) nebo prkny na obou stranách (viz. obr.
9).

Segmentové valené klenby do traverz:

• do maximální délky traverz 4,00 m (I profilu 24 cm) při maximální vzdálenosti traverz 1,00 m

se strop nemusí podepírat ani rozpírat,
– větší délky traverz nutno podepírat sloupky ve vzdálenostech 2,60 m až 4,00 m a rozpírat ve
vzdálenostech rozpěr od 1,95 do 3,00 m.

Rozměry válcovaného nosníku průřezu I – traverzy, do níž je vyzděna valená klenba, se určí
podle šířky viditelné spodní příruby.

I číslo (v cm)	16	18	20	22	24
šířka příruby (v mm)	74	82	90	98	106

Stropní klenby valené do zdí nepodepírat!

Každou zesilující úpravu stropů (podpěry a
rozpěry) se doporučuje odborně posoudit stavařem nebo statikem.

Okna

Všechny okenní otvory je nutno uzavřít a zpevnit zazděním cihlami, kameny nebo pytli s pískem
nebo hlínou – možno takto upravit i zvenčí. Ve zvoleném suterénním prostoru je nutné provést
zesílení všech okenních otvorů vedoucích do venkovního prostoru. Okna je nutné z vnější strany
překrýt prkny, deskami, plechem apod. a zasypat zeminou, pískem, štěrkem apod., nebo zarovnat
cihlami, dlažebními kostkami, pytli či bedničkami se zeminou, pískem nebo jiným vhodným
materiálem. (viz

obr. 3). Při vyplňování okenních otvorů je nutno pamatovat na případné umístění větracích
komínků pro přívod a odvod vzduchu (viz obr. 4a a obr. 4b). Někdy je

vhodné okenní křídla nejdříve vysadit a potom instalovat větrací komínek a okenní otvor
vyplnit.

Dveře

Vchodové dveře je třeba zesílit prkny a svlaky a zajistit jejich plynotěsnost vhodným těsnícím
materiálem a dodatečnou úpravou prahu.
Po obsazení IÚ je třeba vchodové dveře zabezpečit (proti účinkům sání, které vznikne po tlakové
vlně) trámky a dráty proti otevření směrem ven z úkrytu (viz obr. 5, obr. 6, obr. 7 a obr. 8).

III. Podrobnější pokyny a doporučení pro výběr a zodolnění
IÚ

Volba vhodných prostor

Jedním z předpokladů k dosažení nejhospodárnější a nejúčinnější ochrany obyvatelstva v

IÚ je
vyhledání vhodných prostor pro jejich zřízení. Při vyhledávání a výběru těchto prostor je nutné
přihlédnout, pokud to místní poměry umožňují, k těmto všeobecným požadavkům:

1. úkryty nesmí být zřizovány:
   • v částech budov, v nichž jsou v horních podlažích uloženy předměty a zařízení jejichž
     váha převyšuje 1000 kg/m2 podlahové plochy,
   • pod výrobními nebo skladovacími prostorami, v nichž jsou umístěny nádrže s

     nebezpečnými chemickými tekutinami, s roztavenými kovy a jinými nebezpečnými látkami,

   • blíže než 100 m od rezervoáru s nebezpečnými látkami nebo těžkými plyny v případě, že
     porušení těchto rezervoárů může ohrozit bezpečnost ukrývaných,
   • blíže než 50 m od provozů a skladů s nebezpečím výbuchu a od skladů s lehce zápalnými
     látkami. Jsou-li pro větší skladovací množství hořlavých nebo jiných látek stanoveny
     požárními nebo jinými předpisy vzdálenosti větší, platí pak pro situování těchto prostorů
     tyto větší vzdálenosti,
   • v místech kde by pod IÚ procházelo vedení vysokotlaké páry, vysokého napětí,

     stlačeného vzduchu a pod.

2. úroveň podlahy má být nad hladinou podzemní vody,
3. při konkrétním výběru třeba vzít v úvahu tyto požadavky:
   • charakter a konstrukce budovy (odolnost proti požáru), celkovou zachovalost stavby a
     nosných konstrukcí suterénu,
   • mírové využití suterénu,
   • počet podlaží,
   • konstrukce stropu,
   • stáří budovy,
   • počet traktů,
   • úroveň stropu vůči terénu,
   • možnost nouzového úniku do nezavalitelného prostoru.

Dále je nutno přihlédnout k mírovému účelu stavby. Zřizování úkrytů v budovách se složitým a
rozsáhlým instalačním zařízením (obchodní domy, hotely a pod.) je obtížné.
Ochranné účinky IÚ značně ovlivňuje konstrukce a charakter budovy.

Nejvhodnějšími budovami jsou
vícepodlažní stavby, které svým charakterem, vhodným umístěním v rámci okolní zástavby a svou
konstrukcí lépe odolávají účinkům vzdušného napadení, skýtají dobré podmínky pro opuštění a
dávají předpoklady pro hospodárné řešení.
Při výběru vhodného objektu je vždy nutno přihlédnout k celkové zachovalosti stavby, kvalitě

zdiva a malty a hlavně nosných prvků suterénu především u starších zděných staveb. Výhodné jsou
stavby vícetraktové, protože umístění IÚ ve středních traktech je nejvhodnější.

Nevhodné jsou
stavby, kde převládá hořlavý stavební materiál a stavby přízemní nebo jednopatrové.

Postup prací

1. po zvolení vhodného prostoru pro IÚ určit plánovanou kapacitu úkrytu podle podlahové
   plochy a vnitřního objemu,
2. stanovit rozsah a postup nutných úprav, odhadnout potřebu materiálu z místních zdrojů a
   počet pracovníků s ohledem na dodržení krátkého času,
3. zjistit místa hlavního uzávěru plynu, vody a ústředního topení,
4. vyklidit zvolený prostor,
5. provést vnější úpravy včetně přirozeného větrání (pokud bude nezbytné),
6. provést vnitřní úpravy a utěsnění úkrytu,
7. vybavit úkryt vnitřním vybavením.

Umístění IÚ a přístupy

Celkové umístění IÚ v budově je nejvhodnější ve středním traktu, jsou-li budovy alespoň
trojtraktové. Nevýhodou je, že střední trakt bývá poměrně úzký (max. 3,00 m). Tento trakt může
však být kombinován s vedlejším traktem podle místní situace. V každém případě je vhodné, když
mezi vnější zdí IÚ a obvodovou zdí budovy je volný prostor.

Umístění IÚ ve sklepě musí být voleno tak, aby byl přístupný přímo nebo nejkratší přímou cestou
ze schodišťového prostoru, aby nenastávalo zdržení při jeho obsazování.

Podpírající konstrukce
musí být u vchodu náležitě upravena, aby nezužovala celkový profil průchodu a nebyla překážkou
rychlého rozptýlení ukrývaných za vchodovou částí.

Únikové cesty

U sklepních IÚ je vhodné vybudovat nouzový výlez nebo průraz do sousedního prostoru.
Nouzovým výlezem do nezavalitelného prostoru (štolovým nebo šachtovým) by měl být
opatřen každý IÚ, aby byl zajištěn odchod ukrývaných v případě, že hlavní vchod je zavalen
(nepřístupný). Pokud není možno vybudovat z některého IÚ nouzový výlez do nezavalitelného
prostoru, je nutno provést průrazy k napojení na nejbližší IÚ, který je nouzovým výlezem do
nezavalitelného prostoru vybaven.
Průraz se zřizuje tak, že se ve výši 40 – 50 cm nad podlahou probourá ve zdi otvor
rozměrů 60 x 80 cm a zajistí osazením překladu minimálně 100 cm dlouhým (železobetonový
prefabrikát nebo ocelové I nosníky). Následně se otvor uzavře dvěma cihelnými zazdívkami 15 cm
silnými, vyzděnými na obyčejnou vápennou maltu tak, aby na obou stranách zdi byl průraz dobře
viditelný (zazdívky nejsou v jedné rovině s povrchy zdi – jsou 2 – 3 cm posunuty dovnitř. S
ohledem na plynotěsnost se zazdívky opatří omítkou a barevně se odliší malbou. U slabších zdí
se provede jen jedna zazdívka 15 cm silná. Průraz je vhodné umístit ve střední nosné zdi, z
důvodu menší pravděpodobnosti zavalení prostoru těsně vedle zdi.

Průrazy je třeba provést propojení i mezi sousedními budovami. Tímto způsobem vznikne celý
systém vzájemně propojených IÚ v bloku budov, který je na nejvhodnějším místě opatřen nouzovým
výlezem umožňujícím únik ukrývaných osob do volného (nezavalitelného) prostoru.

Zesilování stropních konstrukcí podpíráním sloupky a nosníky

Pro volbu podpírající konstrukce je vhodné zvolit jednoduchý systém sloupků a vodorovných
podélných a příčných nosníků, které vzájemným spojením a zajištěním tvoří vyztužení
stávající konstrukce. Společným působením obou konstrukcí je pak přenášeno potřebné zatížení.
Zásadním principem a charakterem zesílení stávající konstrukce je zkrácení jejího rozpětí v
místech největšího namáhání.
Dalším důležitým bodem je zajištění stability celé podpírající konstrukce zavětrováním.
Připusťme v daném případě různé možnosti otřesů, které se vyskytnou dříve, než bude podpírající
konstrukce namáhána uvažovaným zatížením, tj. troskami zřícené budovy nad sklepem. Budou to v
prvé řadě otřesy od dopravních prostředků bezprostředně po provedení, nárazy přímo na
jednotlivé sloupky při přesunu materiálu, nárazy a tlak při hromadném zaplňování v době
nebezpečí, otřesy od výbuchů pum a nakonec při sesutí budovy. Otřesy budou mít velmi nepříznivý
vliv na stabilitu konstrukce a je proto důležité, aby zajišťovacím pracím (zavětrování) byla
věnována náležitá pozornost (viz obr. 2 bod 5 a
obr. 9).

Sloupky podpírající konstrukce

Sloupky tvoří v systému podepření důležitý prvek, který soustřeďuje a přenáší značné zatížení
na malou podlahovou plochu sklepních místností. Samotný sloupek podle statických výpočtů má
vzhledem k ostatním částem konstrukce poměrně malý profil, přičemž je důležitá otázka vzpěrné
délky. Výhodného zkrácení vzpěrné délky dosáhneme vyzděním sloupků z cihel 30/30 cm, 45/45 cm
do potřebné výše podle toho, jaký materiál a délku sloupku máme k dispozici. Sloupky jsou
počítány pro vzpěrnou délku 250 cm u betonových stropů.
Větší pozornost musíme věnovat prefabrikovaným sloupkům ze železobetonu původně určeným pro
oplocení. U těchto sloupků je v mnohých případech značná délka, která pro podepření v
prostorách s nižší světlou výškou nevyhovuje. Zkrácení délky sloupku vyžaduje trpělivost a
opatrnou práci při otloukání betonu. Při neopatrném zacházení se může velmi snadno zlomit ve
kterémkoli průřezu.

Sloupky z cihel provádíme na obyčejnou maltu nebo na „sucho“ – to ovšem znamená, že i v tomto
případě dáváme mezi cihly slabou vrstvu mazlavé hlíny (hliněné malty), aby nenastalo vlivem
nerovností povrchů cihel bodové zatížení a tím i drcení. Sloupky z cihel jsou velmi výhodné po
stránce materiálu, stability i provedení (není třeba dalšího zajištění). Nevýhodou je poměrně
značný profil.
U všech sloupků je třeba zajistit roznášení tlaku na větší plochu podlahy, podle toho, jaké je
provedení podlahy. V normálním případě dáváme jako podklad silnou fošnu, prefabrikované desky,
několik vrstev cihel (45/45 cm), kulatinu nebo polohraněné řezivo.

Materiál pro podpírající konstrukce

Stěžejní otázkou ztužující konstrukce je otázka materiálu a to materiálu v nejbližším okolí a z
místních zdrojů. Není jednoduché opatřit pro blok budov potřebný materiál v dostatečném
množství. Při těchto opatřeních bude třeba rozumně uvažovat a odhalit všechny možné rezervy
např. kůlny, oplocení, garáže, stavby rozestavěné, sklady (ovšem ne ty, které jsou důležité). V
některých případech mohou být rozebrány budovy, které mají být demolovány, nebo může být
rozebrán materiál z příček a přepážek ve sklepě, v přízemí, v patrech apod.

Získaný materiál musí být také správně využíván. Především je třeba zajistit materiál na
vodorovné prvky konstrukce, který může být namáhán na ohyb (dřevo-hraněné řezivo, pražce,
kulatina, železo-válcované nosníky, kolejnice). Teprve v tom případě, jestliže tento materiál
postačí pro uvedené části konstrukce, můžeme jej využívat i pro sloupky a jiné tlačené prvky.
Prakticky všechny hlavní tlačené prvky mohou být provedeny z cihel nebo tvárnic, které jsou

nejsnáze k dosažení.
Při jejich opatřování nemůžeme však v žádném případě bourat některou nosnou zeď v budově. Pokud
nebude pomocný materiál (příložky, podložky, klíny, prkna, dráty, skoby, hřebíky, špalíky a
jiné drobnosti) k dosažení v každé jednotlivé budově v dostatečném množství, bude třeba jej
zajistit jiným způsobem.

Zabezpečení větrání

V IÚ s kapacitou do 50 osob se dá použít principu přirozeného větrání, při kterém se využívá
přirozeného tahu vzduchu vznikajícího rozdílem teplot vně a uvnitř IÚ. Venkovní vzduch se
přivádí do IÚ komínkem, jehož nasávací otvor musí být 1,5 m nad úrovní terénu a který vyúsťuje
v místnosti pro ukrývané asi 50 cm nad podlahou. Komínek se uvnitř místnosti opatří jednoduchým
uzávěrem umožňujícím regulaci vzduchu. Vydýchaný vzduch se odvádí komínkem ústícím 20-25 cm pod
stropem a vyvedeným nejméně o 2 m výše než nasávací otvor. Přívodní a odvodní komínek se
umísťuje na protilehlých stěnách místnosti. Vnější otvory se opatřují stříškou. Komínky se
zhotovují improvizovaným způsobem s použitím vhodných plechových, osinkocementových,
cementových nebo novodurových rour nebo se vyrobí z prken. K prostupu komínků obvodovou zdí se
využívají okenní otvory. Plocha průřezu přívodního a odvodního komínku se počítá 10
cm² na jednu ukrývanou osobu. Má-li IÚ kapacitu větší než 50 ukrývaných a skládá se
z několika menších místností, musí mít každá místnost samostatné větrání (viz obr. 4a a obr. 4b).

Pro odsávání vzduchu lze využít též větrací nebo světlíkové šachty.

Utěsnění IÚ

K zajištění dostatečné funkce přirozeného větrání a proti případnému vnikání nebezpečných
průmyslových a bojových otravných látek a proti radioaktivnímu prachu je nutné IÚ utěsnit. Toho
se dosáhne utěsněním všech otvorů, tj. spár, štěrbin, oken, dveří, prostupů větracích komínků a
nevyužívaných průduchů. Jako vhodné těsnící materiály lze použit izolepu, samolepící
molytanovou pásku, leukoplast, různé fólie, sádru, sklenářský tmel, modelínu, kamnářskou hlínu,
jíl apod. (viz obr.
2 bod 3, obr.

3, obr. 7 a
obr. 8).

Vnitřní vybavení IÚ

Pro delší pobyt ukrývaných je IÚ třeba vybavit:

1. Zásobou pitné vody nejméně na 3 dny (3 l na osobu a den) v nádobách, které lze uzavřít
   nebo zakrýt. Pokud je to možné umísťují se nádoby s vodou do chladné, uzavíratelné místnosti.

2. Trvanlivými potravinami v igelitových obalech na cca 3 dny.
3. Nouzovým záchodem – pokud ho nelze umístit v oddělené místností, umísťuje se v prostoru

   odděleném závěsem. Prakticky jde o vhodnou přenosnou nádobu s improvizovaným sedátkem a
   uzávěrem. Po použití je vhodné nádobu zasypávat desinfekčním a protizápachovým prostředkem
   jako je např. vápno, chloramin, písek, hlína a pod. Tento materiál umísťujeme v prostoru
   nouzového záchodu. Po naplnění fekáliemi se nádoby vyprázdní mimo IÚ. Vedle tohoto způsobu je
   možno používat i nejbližší záchody v budově.

4. Přenosnou nádobou na odpadky.
5. Přenosnou nádobou na použitou vodu.
6. Jednoduchými lůžky a sedačkami v poměru 1:2, aby minimálně 1/3 ukrývaných mohla ležet
   (spát) a ostatní sedět (viz
   target=“_blank“>obr. 2 bod 4).

Zásady při ukrývání v

IÚ

1. Každý ukrývaný se řídí pokyny velitele úkrytu nebo pokyny vysílanými rozhlasem a
   televizí.
2. Používají-li se výjimečně zdroje světla s otevřeným plamenem (možno pouze v úkrytu s
   odvodními komínky), je nutno je umísťovat do blízkosti otvoru odvodního komínku.
3. V případě výskytu nebezpečných látek je třeba vypnout klimatizaci nebo mírové větrání,
   utěsnit všechny otvory a použít prostředky individuální ochrany nebo improvizované prostředky

   individuální ochrany.

4. Při dokonalém utěsnění ochranného prostoru, ve kterém není filtroventilační zařízení lze
   setrvat pouze omezenou dobu v závislosti na objemu vnitřního prostoru a počtu ukrývaných
   osob. Pozor! Hrozí nebezpečí otravy vydýchaným oxidem uhličitým!
5. V žádném úkrytovém prostoru se nesmí během ochranného provozu kouřit.
6. V úkrytu je třeba se chovat ohleduplně k ostatním ukrývaným, nehlučet, respektovat
   kolektivní zájmy, nevyvolávat spory atd. Je nutno si uvědomit, že jde o mimořádnou situaci a
   nouzové podmínky, které kladou na člověka zvýšené fyzické a psychické nároky.

IV.

Improvizovaná ochrana dýchacích cest a
povrchu těla

K bezprostřední ochraně před toxickými účinky nebezpečných látek se lze chránit improvizovanými
prostředky pro ochranu dýchacích cest a povrchu těla.

Základním principem improvizované ochrany je využití vhodných oděvních součástí, které jsou k
dispozici v každé domácnosti a pomocí kterých je možné chránit jak dýchací cesty, tak celý
povrch těla. Při použití této ochrany je třeba dbát následujících zásad:

• celý povrch musí být zakryt, žádné místo nesmí zůstat nepokryté;
• všechny ochranné prostředky je nutno co nejlépe utěsnit;
• k dosažení vyšších ochranných účinků kombinovat více ochranných prostředků nebo použít
  oděvu v několika vrstvách.

Ochrana hlavy

K ochraně hlavy se doporučuje použít čepice, šátky a šály, přes které je vhodné převléci kapuci
případně nasadit ochranné přilby (motocyklové, pracovní ochranné přilby, cyklistické, lyžařské
atd.), které takto chrání i před padajícími předměty.

Ochrana obličeje a očí

Ochraně obličeje a očí je nutno věnovat největší pozornost. Jedná se zde o kombinaci ochrany
povrchu těla s ochranou dýchacích cest. Zvláštní pozornost je proto nutné věnovat ochraně úst a
nosu, které jsou vstupní branou dýchacích cest. Nejvhodnějším způsobem je překrytí úst a nosu
složeným kusem flanelové látky či froté ručníkem, mírně navlhčeným ve vodě či ve vodném roztoku
sody nebo kyseliny citrónové, a upevněným v zátylku převázaným šátkem či šálou.

K improvizované ochraně očí jsou nejvhodnějším prostředkem brýle uzavřeného typu (potápěčské,
plavecké, lyžařské a motocyklové, u kterých je nutné přelepit větrací průduchy lepicí páskou).

V případě, že nejsou takové brýle k dispozici, lze oči jednoduchým způsobem chránit přetažením
průhledného igelitového sáčku přes hlavu a jeho stažením tkanicí či gumou v úrovni lícních
kostí.

Ochrana trupu

Obecně platí zásada, že každý druh oděvu poskytuje určitou míru ochrany, přičemž větší počet

vrstev zvyšuje koeficient ochrany.

K ochraně trupu jsou nejvhodnější následující druhy oděvů:

• dlouhé zimní kabáty;
• bundy;
• kalhoty;
• kombinézy;
• šusťákové sportovní soupravy.

Použité ochranné oděvy je nutné dostatečně utěsnit u krku, rukávů a nohavic. U krku lze k
utěsnění použít šálu nebo šátek, který omotáme přes zvednutý límec. Bundu je nutné utěsnit v
pase, nejlépe pomocí opasku či řemene. Netěsné zapínání a různé nežádoucí trhliny v oděvu je
nutné přelepit lepicí páskou. Ke všem ochranným oděvům je vhodné použít pláštěnku nebo plášť do

deště. Tyto se utěsňují pouze u krku, pokud jsou z pogumované nebo vrstvené tkaniny musí být
pogumovaná strana zvenčí. V případě, že nemáme pláštěnku k dispozici, můžeme ji nahradit

přikrývkou, dekou či plachtou, kterou přehodíme přes hlavu a zabalíme se do ní.

Ochrana rukou a nohou

Velmi dobrým ochranným prostředkem rukou jsou pryžové rukavice.

Ochranný účinek je tím větší,
čím je materiál silnější. Vhodnější jsou rukavice delší, neboť chrání zápěstí a částečně i
předloktí.

Rukávy přesahující přes okraj rukavic, pokud nejsou ukončeny nápletem nebo pryží, převážeme u
okrajů řemínkem nebo provázkem. Jestliže by mezi rukavicí a rukávem vzniklo nechráněné místo,
musíme zápěstí ovinout šálou, šátkem, igelitem apod.

Nemáme-li k dispozici žádné rukavice, ovineme si ruce látkou, šátkem apod., aby byly alespoň
krátkodobě chráněny a nepřišly do přímého styku se škodlivými látkami.

Pro ochranu nohou jsou nejvhodnější pryžové a kožené holínky, kozačky, kožené vysoké boty. K
ochraně nohou je nutno zabezpečit, aby mezi nohavicí a botou nezůstalo nechráněné místo.
Nohavici přesahující přes botu u dolního okraje převážeme provázkem nebo řemínkem.
Nepřesahuje-li nohavice přes boty ovineme nechráněné místo kusem látky, šátkem apod. Při
použití nízkých bot je vhodné zhotovit návleky z igelitových sáčků či tašek.

Vymezení použití improvizované ochrany

Improvizovaná ochrana dýchacích cest a povrchu těla je určena:

• k přesunu osob do stálých úkrytů;
• k úniku ze zamořeného území;
• k překonání zamořeného prostoru;
• k ochraně v ochranném prostoru jednoduchého typu (OPJT);
• k evakuaci obyvatelstva.

Zpracoval a vydal: Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru čR