Co by měl každý znát...
… a nejen hasiči
Je to jednoduché –
třísky na podpal máme připraveny, děti přinesly z dřevníku
zásobu
březových polen a nám stačí jen přiložit hořící zápalku ke starým
novinám. Za chvíli budou v
krbu vesele
tančit červené plamínky a pokojem se rozlije příjemné teplo.
A protože do začátku
oblíbeného televizního programu zbývá několik minut, posadíme se do
křesla a možná nás
napadne
myšlenka, co to hoření vlastně je a za jakých podmínek k němu
dochází. Pokusíme se na
ni odpovědět.
Na pomoc si vezmeme učebnici chemie, ve které najdeme tuto
definici: hoření je
fyzikálně-chemická reakce, při které se látka, zahřátá na svoji
zápalnou teplotu, slučuje s
kyslíkem za silného vývoje tepla, světla a zplodin hoření.<br
/>
Definice nám napovídá, že proces hoření vyžaduje tři důležité
faktory. Prvním je bezesporu
hořlavá látka. Výběr je opravdu rozmanitý ve všech skupenstvích
hmoty: např.
hořlavé kapaliny
– benzín nebo líh, pevné hořlavé hmoty
– např. dřevo, papír, textil nebo plynné látky
– zemní plyn, propan-
butan a další.
Druhý faktor – kyslík, obsahuje vzduch kolem nás, pro speciální účely
se uchovává čistý
kyslík v tlakových lahvích a jako okysličovadlo postačí
v některých případech i kyslík vázaný
v chemických sloučeninách. A jestliže se nám sejdou hořlavina
s kyslíkem, což je vzhledem k
prostředí, v němž žijeme, stav téměř neustálý,
postačí přidat ještě zápalný zdroj a oheò je
tady. Zápalným zdrojem nemusí být jenom otevřený plamen, stejně dobře
dokáže zapálit i
žhnoucí uhlík, nedopalek cigarety, jiskry
odletující od brusky nebo jiskření mezi kontakty
vypínače či atmosférický výboj – blesk. Jestliže odstraníme některou
z uvedených složek,
nemůže proces hoření probíhat.
Víme tedy, že budeme-li někdy hasit, nebudeme dělat nic
jiného, než bránit přístupu vzduchu, ochlazovat hořící látky nebo je
zcela odstraòovat.
V praxi to znamená
například vypnout neprodleně přívod plynu, pokrýt hořící materiály
pěnou
nebo třeba ochladit rozpálené dřevo vodou.
Ke zdolání malého požáru nám postačí běžné
hasební prostředky – tlumice, houně, ruční
stříkačky, někdy stačí vědro vody nebo zahradní hadice. Podstatně
účinnější jsou ruční hasicí
přístroje, u nichž je ovšem nutno
pamatovat na omezené časové působení a použít vhodný typ.
Jak se mění technika a technologie, i hasební látky doznaly za poslední
léta změny a
především se zvýšila jejich
hasební schopnost. „K běžným hasicím přístrojům patří vodní
a
pěnový, zde si musíme dát pozor a nepoužívat je pro hašení elektrického
zařízení pod proudem.
Na elektriku
je vhodný sněhový hasicí přístroj a v dnešní době snad
nejrozšířenější práškový
hasicí přístroj. Prášek jako hasivo je snad nejuniverzálnějším a lze ho
použít v domácnosti,
zaměstnání, pomůže nám uhasit i osobní automobil. V poslední době
se i u nás objevila nová
hasiva. Oblíbený v domácnostech se stal zejména hasicí sprej, a to pro
svůj vysoký hasební
účinek a škálu jeho použití. Po použití necháme hasicí přístroj
co nejdříve naplnit u odborné
firmy nebo jej nahradíme novým přístrojem. Připomeòme si ještě, že
pouze udržované
(pravidelně jednou ročně kontrolované) a na vhodném místě umístěné
přístroje nám při hašení
případného požáru mohou být dobrými pomocníky,“ uvádí Pavel Nejtek,
vedoucí
oddělení prevence
Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje.
Co říci závěrem? Nečekáme, že se z vás po přečtení tohoto
zamyšlení stanou ostřílení
bojovníci s požáry všeho druhu. Chtěli jsme vás seznámit právě
s tím, co je třeba vědět, aby
mohl každý pomoci při záchraně nejen svého vlastnictví. Oheò v krbu
i oheò na střeše je
jeden
a tentýž a je pouze na nás, představí-li se jako dobrý sluha, nebo zlý
pán.
Aktuality e-mailem
| Hasiči Slatina | tel. 606 354 775 |
| Slatina 171 | hasici@obecslatina.cz |
| 742 93 Slatina | ukázat obec na Mapy.cz |
