Nástroje bioterorismu
Živé mikroorganismy (viry, bakterie a mikroskopické houby) nebo
jejich toxické produkty (toxiny produkované živými organismy), které mohou způsobit infekční onemocnění nebo otravy lidí, zvířat či rostlin, jsou obvykle označovány jako biologická agens<br
/>
Živé mikroorganismy (viry, bakterie a mikroskopické houby) nebo jejich toxické produkty (toxiny produkované živými organismy), které mohou způsobit infekční onemocnění nebo
otravy lidí, zvířat či rostlin, jsou obvykle označovány jako biologická agens. Pokud je účelem použití těchto mikroorganismů a jejich produktů způsobit onemocnění nebo smrt lidí, zvířat nebo
zničení rostlin a jsou spojeny s nosiči nebo prostředky přepravy na
cíl, pak jsou označovány jako biologické zbraně.
Historie biologických zbraní sahá hluboko do minulosti,
ale první reálné použití biologických prostředků k poškození nebo usmrcení protivníka je obtížně doložitelné. Z historických pramenů, které sahají až do neolitu, je známo, že jakmile byly
objeveny a ovládnuty extrémně nebezpečné vlastnosti biologických agens,
stalo se jejich používání ke zneschopnění nebo zabíjení protivníků
jednou z metod vedení boje.
Předejít nebezpečí
Biologické zbraně představovaly vždy vážné nebezpečí pro zdraví a životy lidí, pro vojáky i pro civilní obyvatelstvo. Nedílnou součástí úsilí
omezit dopady válečných konfliktů na obyvatelstvo byla snaha zakázat biologické zbraně jako zákeřný prostředek k vedení války. První mezinárodní dohodou tohoto druhu byl tzv. Ženevský protokol z
roku 1925, který zakazoval prvé použití chemických a biologických zbraní. V zásadě však umožòoval použití těchto zbraní v případě předchozího napadení těmito prostředky. To vedlo k dalšímu
výzkumu, vývoji a výrobě těchto zbraní v obrovském rozsahu.
Teprve v roce 1972 byla po mnohaletém úsilí mnoha zemí sjednána Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění
bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, která vstoupila v platnost v roce 1975. Aby bylo možné účinně kontrolovat závazky vyplývající z této Úmluvy, byl zaveden
systém hodnotících konferencí, které se každých pět let podrobně
zabývají tím, jak signatářské země tento dokument plní.
Bylo také domluveno, že k posílení vzájemné důvěry
budou signatářské země dobrovolně poskytovat OSN výroční zprávy o všech aktivitách souvisejících s nebezpečnými mikroorganismy a jejich toxiny v rámci své jurisdikce. Z následných jednání, která
směřovala k vypracování verifikačního protokolu k Úmluvě vyplynulo, že každý stát musí přijmout vlastní legislativní a technická opatření posilující kontrolu zákazu biologických a toxinových
zbraní ve své působnosti. To se stalo i v české republice.
Podle litery zákona
Základní požadavky Úmluvy byly již od poloviny 90. let minulého
století postupně zapracovávány do českého právního řádu. V roce 2002 pak byl přijat zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a
toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona. Vytvořením legislativního rámce a ustanovením národního orgánu odpovědného za provádění závazků vyplývajících z Úmluvy byl pověřen Státní úřad
pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Přijetím zákona č. 281/2002 Sb. česká republika naplnila svůj závazek vyplývající z článku IV. Úmluvy, v němž se uvádí, že každý smluvní stát Úmluvy se zavazuje
přijmout, v souladu se svým ústavním postupem, veškerá nutná opatření k zákazu a zamezení vývoje, výroby, hromadění, získávání nebo držení biologických agens, toxinů, zbraní, zařízení a
nosičů.
- zřizuje orgán státní správy a dozoru nad dodržováním zákazu biologických a toxinových zbraní,
- zřizuje státní systém evidence a kontroly rizikových a vysoce rizikových biologických agens a toxinů,
- definují podmínky pro nakládání s rizikovými a vysoce rizikovýmibiologickými agens a toxiny,
- stanovuje, že s rizikovými a vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny jsou oprávněny nakládat pouze subjekty vlastnící povolení udělené SÚJB,
- definují povinnosti držitele povolení, včetně povinnosti přijmout národní i mezinárodní inspekce a registrovat veškeré činnosti spojené s nakládáním s rizikovými a vysocerizikovými agens a toxiny,
- definují kompetence a pravomoci inspektorů,
- stanovují pokuty a jiné sankce v případě porušení povinností daných zákonem.
Proti terorismu
Přes všechny mezinárodní smlouvy a legislativní a technická opatření členských států Úmluvy nelze ohrožení biologickou zbraní
vyloučit, zejména z rukou teroristických skupin. Terorismus je považován za mimořádně ostrou formu prosazování politických cílů. Teroristické metody se vyznačují vysokou společenskou
nebezpečností, brutalitou a bezohledností a jejich výběr a použití
jsou podmíněny snahou o vyvolání maximálního psychologického efektu.
Násilí používané teroristy je předem
vypočteno tak, aby vyvolalo pocit strachu a ohrožení u co nejširšího okruhu lidí. Na pozadí následného společenského napětí, frustrace a deprivace obyvatelstva lze snadněji uskutečòovat
psychologické operace a manipulace k dosažení vytčených cílů. Těmto cílům velmi dobře odpovídá použití biologických a toxinových zbraní jako nástrojů terorismu. Teroristické akce vedené
biologickými zbraněmi bývají označovány jako biologický terorismus
nebo bioterorismus.
- vysoká účinnost na jednotkuhmotnosti,
- relativně snadná a levná produkce,
- ohrožení vdechnutím nebo poškozenou kůží,
- zneschopòující až smrtící účinky,
- obtížné rozpoznávání, často až po zjištění několika nebo mnoha případů se stejnými charakteristikami,
- vysoká úmrtnost,
- někdy obtížná až skoro nemožná terapie.
- viry (pravé neštovice, Ebola, Dangue, ptačí chřipka),
- bakterie (antrax, tyfus, cholera, brucelóza, vozhřivka),
- toxiny (botulotoxin, stafylokokový enterotoxin, ricin).
Účinek těchto biologických a toxinových
zbraní spočívá především v množství hromadných onemocnění a velkém počtu případů jedné nemoci nebo úmrtí, které vyčerpává kapacity zdravotnických zařízení. Použití biologických zbraní by si
vyžádalo rozsáhlou a dlouhodobou zdravotní péči, zvýšenou potřebu specifických léků a prostředků pro nemocnice, možnost karantény v dané oblasti pro velký počet lidí a s tím spojené právní a
logistické problémy a rovněž specifické nakládání s oběmi.
Nezanedbatelný není ani psychický dopad takového bioteroristického útoku,
spočívající ve strachu z neviditelného útočníka.
Aktuality e-mailem
| Hasiči Slatina | tel. 606 354 775 |
| Slatina 171 | hasici@obecslatina.cz |
| 742 93 Slatina | ukázat obec na Mapy.cz |
