• O sboru

• Zásahová jednotka
  • Členové jednotky
  • Vybavení a technika
  • Působnost jednotky
  • Zásahy jednotky

• Hasiči lidem
  • Prevence
  • Ochrana obyvatelstva
  • IZS a JPO
  • O požáru jako živlu
  • První pomoc

• Z naší činnosti
  • Z naší činnosti
  • Zásahy JSDH
  • Každoroční shrnutí činnosti
  • Soutěžní družstva
  • Floriánek Cup

• Fotogalerie
  • Videogalerie

• Kontakty

Stručná historie požární techniky

Požární technika má svoji velice zajímavou

historii. Odráží se v ní jednak odvěký nerovný boj člověka se živly stejně jako postupně dosahovaný technický rozvoj.

Požární technika má svoji velice zajímavou historii.

Odráží se v ní jednak odvěký nerovný boj člověka se živly stejně jako postupně dosahovaný technický rozvoj. Při pohledu na dnešní elegantní, červenobílé požární automobily málo koho napadne

položit si otázku: Jakou cestou svého vývoje požární technika vlastně prošla?

Bez nadsázka můžeme říci, že na počátku všeho byla kolem roku 250 před Kristem Heronova

stříkačka. Heron byl žákem Ctesibia z Alexandrie, který je považován za vynálezce pístového čerpadla, jež se stalo základem hasičské ruční stříkačky. Podle dnes dostupných zdrojů, vynálezcem

pravděpodobně první vozové stříkačky byl v první polovině 16. století jistý pan Antonín Platner z Augšpurku. Až v roce 1673 byla vyrobena a v Amsterodamu i představena první stříkačka vybavená

hadicemi. Nutno poznamenat, první hadice byly sešité z kůže. Hadice šité z plachtoviny vynalezl až v roce 1690 Holanïan James van der Heiden. Naproti tomu ohebnou sací hadici, nespisovně zvanou

savicí, jež byla kožená, vynalezl již v roce 1724 jistý pan Leopold z Klanic. První gumové sací hadice, savice se začaly vyrábět v roce 1850.

V roce 1689 nabídl francouzský

vynálezce Denis PAPIN první v praxi použité odstředivé čerpadlo. Skutečný technický rozvoj v oblasti požární techniky urychlilo až vytváření profesionálních hasičských jednotek. Na počátek 18.

století byl založen zřejmě první profesionální hasičský sbor v Paříži. Profesionální hasičský sbor v Praze byl založen výrazně později, a to 16. srpna 1853 z 30 metařů, ti po výcviku byli i

nadále metaři, lišili se pouze červenou páskou na rameni. Až v roce 1866 přestali mít povinnost zametat ulice a věnovali se pouze požární ochraně.

Historie požární výškové

techniky může začít rokem 1761, kdy německý zámečník Birner z Mnichova vyprojektoval, se vší pravděpodobností, první výsuvný žebřík na světě. Později, v roce 1792 vyřešil i jeho západkový

mechanismus, bránící samovolnému zasouvání. Francouzský vynálezce Regnier byl v roce 1802 nejspíš první, kdo vynalezl otočný žebřík. První mobilní otočný žebřík, umístěný na koòském povozu,

sestrojil v roce 1808 německý zámečník z Lienzingenu, jistý Andréas Scheck. Jiný Němec, stolařský mistr Kohler z Magdeburgu vyrobil pro berlínské hasiče koněspřežný výsuvný pětidílný žebřík,

dlouhý 18 m, v roce 1848. Francouzský technik Eduard Roesky vyrobil šestidílný vysouvací žebřík poprvé vybavený hydraulickým vysouváním žebříkových sad již v roce 1886. Mezi nejvýznamnější

výrobce automobilových žebříků současnosti patří německý firma MAGIRUS, která vyrobila svůj pravděpodobně první automobilový žebřík již v roce 1906. Výrobou požárních žebříků se však tato firma

zabývala od roku 1872, kdy nesla název C. D. MAGIRUS. Jen pro zajímavost uvádím, že v roce 1906 představila firma MINIMAX první pěnový hasicí přístroj na světě. Pěna vznikala v přístroji

chemickou reakcí.

Cisternové automobilové stříkačky mají svůj skutečný původ v kropicích automobilech. Je proto dobré připomenout, že zřejmě první parní kropicí vozy se

objevily v amerických ulicích již v roce 1815. Vrame se však k požárním stříkačkám. První parní stříkačku sestrojili v roce 1829 anglický továrník z Londýna John BRAITHWAITE spolu s americkým

inženýrem švédského původu Johnem ERICSSONEM. Stříkačka, o výkonu 7,5 kW s průtokem 675 l.min-1, byla vyrobena pouze ve čtyřech kusech a v roce 1833 se od její výroby pro nezájem ustoupilo. V

roce 1841 Američan Paul Rapsey HODGE sestrojil parní samohybnou stříkačku. Jiný Američan, A. B. Latta představil svou parní samohybnou stříkačku v roce 1854. První požární stříkačku s benzínovým

motorem představil Gotlieb DAIMLER v roce 1888, použil přitom motor vlastní konstrukce. V roce 1908 vyrobil svou první motorovou stříkačku s benzínovým motorem významný automobilový konstruktér

české automobilky NW (nyní TATRA) Ing. Ledwinka. Ve stejném roce tato automobilka zahájila výrobu i požárních automobilů s označením NWK. Za zímavost stojí i to, že Pražští hasiči obdrželi první

čtyři požární automobily značky PRAGA již v roce 1911, přesto poslední koòský potah vyřadili z provozu až o 15 roků později, v roce 1926.

Tu zcela první požární techniku na

našem území začala hromadně vyrábět rodinná firma SMEKAL založená v roce 1797. Zpočátku, od roku 1820, se jednalo o výrobu lehkých slaměných věder na hašení požáru, později byla zavedena výroba

i berlových stříkaček Mimochodem středověké protipožární předpisy nařizovaly vybavovat každé lidské obydlí určitým počtem věder pro případ vzniku požáru. Svou první parní stříkačku

vyprojektovala firma R. A. SMEKAL v roce 1884 a v roce 1891 představila první typ parní hasičské stříkačky.

Vývoj zejména požárních automobilů vždy reagoval na měnící se

požadavky požární taktiky, pružně se přizpůsoboval například požadavků na používání nových hasicích látek. Jako například po roce 1931, kdy byl poprvé široké odborné veřejnosti představen nový

typ hasiva. Šlo ve své době o určitý přelom, tím hasivem byla tzv. vzdušná pěna, později hodnocená jako mechanická. Tradice výroby požárních automobilů u nás sahá až na počátek 20. století a

kopíruje mnohdy velmi slavná, jindy jen průměrná období výroby automobilů u nás. V každém případě je nutné říci, že po celé toto století naši výrobci nabízeli požární techniku na dobré technické

i taktické úrovni. Připomeòme si například požární automobily z poválečné československé hromadné produkce. Populární požární automobily na podvozcích PRAGA RN střídala generace automobilů TATRA

805, později přišly terénní podvozky PRAGA V3S, TATRA 138 a 148, ŠKODA 706 s předním pohonem můžeme stále vidět u jednotek požární ochrany. Nesmíme zapomenout na masové vyráběný dopravní

automobil na podvozku AVIA 30 a 31. Současná produkce požárních automobilů se opírá o nabídku domácích podvozků TATRA 815 či LIAZ (nyní opět pod značkou ŠKODA) a stále více se prosazujících

terénních podvozků PRAGA. Dnešní výroba, která navazuje na bohatou tradici a v převážné míře se zabývá výrobou cisternových automobilových stříkaček, proto vykazuje ve své převážné většině

solidní evropské parametry.