Laická první pomoc při otravách


Jedy nazýváme látky, které v malých nebo malých opakovaných dávkách působí na životní děje tím, že škodlivě zasahují do metabolismu, blokují přísun nezbytného kyslíku a zasahují do složitých enzymatických pochodů. Poškození zdraví vlivem jedu nazývám

Jedy nazýváme látky, které v malých nebo malých opakovaných dávkách působí na životní děje tím, že škodlivě zasahují do metabolismu, blokují přísun nezbytného kyslíku a zasahují do složitých enzymatických pochodů. Poškození zdraví vlivem jedu nazýváme otravou.

Průběh a povaha otravy závisí na druhu jedu, na jeho množství, na věku a kondici otráveného, na době působení a také na cestě, kterou jed do organismu pronikl. Podle cesty, kterou škodlivina do těla vstupuje, rozeznáváme otravy

  • cestou zažívacího ústrojí,
  • cestou dýchacího ústrojí (inhalační),
  • přestupem kůží a sliznicemi.

Podle rychlosti účinku dělíme otravy na akutní (prudké) a chronické (vleklé). Účinky jedů na organismus jsou jak všeobecné (dusivé, dráždivé, alergizující apod.) tak systémové (jedy nervové, krevní.)

První zásadou pomoci otrávenému je zamezit styku postiženého s otravnou látkou, zajistit otrávenému tělesný a duševní klid, zabránit jeho prochlazení; zachránci však musí myslet i na vlastní bezpečnost, tj. použít vhodných osobních ochranných pomůcek a jištění.

Při nadýchání se škodlivin je nutné co nejrychleji vynést postiženého ze zamořeného prostoru případně vyvětrat. Otrávený je často ohrožen rozvojem otoku plic, potřebuje být v klidu a tělesně se nenamáhat. Pokud je postižený v bezvědomí, ukládáme jej do stabilizované polohy, zajistíme proti prochladnutí, kontrolujeme jeho životní funkce, případně zahájíme jeho oživování (umělé dýchání a nepřímou masáž srdce).

Při akutní otravě požitím jedu je nutné co nejrychleji vyvolat zvracení a odstranit tak škodlivinu z trávicího ústrojí. Před tím podáme postiženému asi půl litru vody, případně s rozmíchaným aktivním uhlím (Carbosorb, Carbotox, Carbo medicinalis) – vyvolat zvracení je pak jednodušší. Tento postup můžeme několikrát opakovat. Dbejte toho, aby postižený nevdechl zvratky. Aktivní uhlí nepodáváme při požití žíravin, neboť začernění sliznic způsobí obtížné vyšetření jejich stavu a poškození.

Zvracení nevyvoláváme u bezvědomých a rovněž při požití žíravin, neboť hrozí proděravění jícnu při opakovaném účinku žíraviny, dále u látek tvořících pěnu (saponáty) a u požití benzinu, petroleje, nafty, minerálních olejů.

Po jedné až dvou hodinách nemá zvracení velký efekt, neboť jed již nemusí být v žaludku.

Na místě otravy se snažíme zajistit zbytky obalů (otravy léky) a rovněž zajistíme zvratky (otravy houbami) pro urychlení rozhodnutí jaké protijedy a léčbu nasadit. Nepodáváme rovněž tradované „protijedy“ jako mléko, alkohol, olej apod., které mohou spíše uškodit. Koncentrovaný (tvrdý) alkohol může být prospěšný pouze u otravy glykoly (brzdová kapalina) nebo metylalkoholem.

Rovněž v tomto případě postiženého v bezvědomí ukládáme do stabilizované polohy, zajistíme proti prochladnutí, kontrolujeme jeho životní funkce, případně zahájíme jeho oživování (umělé dýchání a nepřímou masáž srdce).

Při zasažení kůže spočívá zamezení účinku škodliviny v odstranění nasáklého oděvu a oplachování zasaženého povrchu těla vodou, podle možnosti teplou. Svlékání resp. odstraňování potřísněného oděvu provádíme tak, abychom nezamořili nezasažené části těla a rovněž oplachování vodou provádíme tak, aby znečistěná voda nestékala na další části těla.

Zvláštní péči musíme věnovat zasaženým očím. Oči vyplachujeme čistou vodou po dobu 10 až 30 minut tak, aby voda nestékala do úst nebo druhého oka. Pozornost věnujeme tomu, aby byla oční víčka dostatečně rozevřena.

Při otravách vždy zajistíme lékařské vyšetření, případně ošetření, neboť u mnoha škodlivin se mohou projevit závažná postižení až po určité době latence.

Některé běžné škodliviny působící otravy

Oxid uhelnatý

Častou inhalační otravou je otrava oxidem uhelnatým. K této otravě dochází často při poruše odkouření plynových topidel, při chodu motoru vozidel v uzavřené garáži apod. Již velmi vzácně se vyskytují otravy resp. sebevraždy svítiplynem vzhledem ke snížení obsahu oxidu uhelnatého v něm. Je třeba rovněž připomenout, že běžný filtr plynové masky před oxidem uhelnatým nechrání.

Oxid uhličitý

Oxid uhličitý není sám o sobě jedovatý. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že při nadechnutí působí reflexní zástavu dýchání. Je těžší než vzduch a proto se hromadí u dna uzavřených prostorů, jeskyní, jímek, sklepů.

Velmi nebezpečné jsou pokusy o záchranu postižených v hlubokých prostorách (jímky, septiky), kdy vlastně nedošlo k otravě, ale k zástavě životních funkcí z důvodu zaplnění prostoru nedýchatelnými plyny (oxid uhličitý, metan, dusík) a tím k udušení z nedostatku kyslíku. Byly zaznamenány případy smrti zachránců, kteří se v dobré víře, avšak nepoučeni snažili pomoci vybaveni standardní plynovou maskou. Pro vstup zachránce do tohoto prostoru je nezbytný izolační přístroj s autonomním přívodem vzduchu a spolehlivé jištění. Sirovodík

S otravou sirovodíkem se setkáme výjimečně, spíše v průmyslu. Jeho pronikavý zápach po zkažených vejcích upozorní na jeho přítomnost dříve než dosáhne jeho koncentrace nebezpečných hodnot. Byly však zaznamenány případy, kdy únik koncentrovaných kyselin do kanalizace způsobil vývoj sirovodíku rozkladem usazených kalů, sirovodík pronikl kanalizací zpět a byl příčinou smrtelné otravy.

Chlor

Chlor působí dusivě a vyvolává otok plic. K otravě chlorem dochází zpravidla v průmyslu po náhodném úniku chloru ze zásobníků, mohlo by dojít i k chemickému zamoření okolí při havárii cisterny s chlorem. V běžném životě by mohlo dojít k vývinu chloru a inhalační otravě při nadýchání se chloru, který by se uvolnil při styku chlorového vápna či chloraminu s koncentrovanější kyselinou.

Amoniak

Je velmi rozšířenou látkou v průmyslu a je používán jako chladicí medium ve velkých chladírenských zařízeních a zimních stadionech. Silně dráždí horní cesty dýchací a při silnějším zasažení může dojít k otoku plic. Jeho vysoká koncentrace je smrtící. V běžném životě se setkáme s jeho zředěnými vodnými roztoky, které mohou způsobit vážné poleptání sliznic a očí.

Metylalkohol

Metylalkohol je užíván ve farmacií a chemickém průmyslu a vzhledem k jeho nebezpečnosti a snadné záměně s etylalkoholem (lihem) je zařazen mezi zvláště nebezpečné jedy a podléhá přísné evidenci. V nebezpečných množstvích se může vstřebat i kůží. Otrava se v prvé fázi neliší od opilosti, později vede až k oslepnutí a smrti.

Glykoly

Jsou podstatnou složkou nemrznoucích směsí a k otravě může dojít náhodným požitím. Působí narkózu následovanou rychlým útlumem dýchacího centra. Způsobují rovněž vážné poškození ledvin. Chlorované uhlovodíky (trichloretylen, perchloretylen, tetrachlormetan)

Otravy se mohou vyskytnout nahodile při nadýchání při práci v uzavřených prostorech a škodlivina rovněž může pronikat kůží. Chlorované uhlovodíky mají narkotické účinky a proto se v posledních letech objevuje jejich zneužívání narkomany („čichači“). Dlouhodobě působí těžké poškození jater a ledvin a poškození krvetvorby.

Benzen, toluen, xylen

Mají narkotické účinky, užívají se jako rozpustidla nátěrových hmot, lepidel apod. Dlouhodobé vystavení parám benzenu má za následek poškození krvetvorby a proto je jeho užívání omezováno. Toluen je pro své narkotické účinky rovněž zneužíván narkomany-čichači.

V běžném životě se setkáváme s velkým množstvím dalších chemických prostředků „domácí chemie“, které mohou být příčinou vážné otravy při jejich nesprávném použití případně při jejich zneužití. Na obalu každého prostředku má být povinně uvedeno složení a případný návod k poskytnutí první pomoci, často tomu však není z důvodu ochrany výrobního tajemství.

K poněkud více rizikovým prostředkům patří prostředky pro ochranu rostlin (herbicidy, insekticidy). Existuje jich velké množství pod různými obchodními názvy.

Jsou to hlavně organofosfáty a karbamáty – blízké příbuzné látky látek bojových chemických, mnohé z nich jsou klasifikovány jako zvláště nebezpečné jedy (ZNJ) a užívají se převážně k hubení hmyzu. Z běžných prostředků v domácnosti je to např. Actelic, který však není klasifikován jako jed. K otravě organofosfáty může dojít všemi cestami, zvláště záludný je vstup neporušenou kůží a sliznicemi. Akutní otravy se projevují křečemi, sliněním, zvracením a dalšími příznaky. Charakteristickým příznakem je zúžení zorniček (miosa). Potřísněnou kůži omýváme mýdlem nebo zásaditými roztoky. Při průmyslové aplikaci (např. ošetřování chmelnic) se pracuje v ochranných oblecích a jako protijed je připraven ATROPIN.

Z ostatních nebezpečnějších přípravků v domácnosti můžeme jmenovat například prostředky na čištění grilů (obsahují silné alkálie), na čištění WC (obsahují silné kyseliny) a nepřebernou paletu různých léků.

Botulismus (klobásový jed)

Botulotoxin je jeden z nejprudších známých jedů. Mohli bychom se s ním setkat ve zkažených konzervách, někdy i v nesprávně zpracovaných domácích produktech jako uzených, klobásách apod. Za zmínku stojí i to, že botulotoxin může za určitých okolností vzniknout i v konzervě zeleninové. Průmyslově vyráběné produkty jsou dokonale sterilizovány a navíc obsahují látky bránící rozvoji botulismu. Základním opatřením je nepožívat konzervy, které jsou vyboulené, při otevření zasyčí apod., rizikové jsou někdy i po domácku vyráběné masné produkty.

Otravy houbami

Houbaření je oblíbená zábava, avšak přes osvětu a varování je každý rok zaznamenáno několik smrtelných otrav. Záludnost otrav houbami spočívá v jejich „dvoudobém“ průběhu. Po prvních obtížích (nevolnost, zvracení) se postiženým často uleví, avšak jed mezitím napadne játra a ledviny, po několika hodinách se opět projeví obtíže, které vyžadují intenzivní léčení, podporu umělé ledviny, a bývá často neúspěšné. Některé houby obsahují alkaloidy s halucinogenními účinky a v posledních letech se vyskytly i otravy způsobené houbou lysohlávkou, kterou si snažili vyvolat halucinogenní stavy nezodpovědní drogoví experimentátoři.

Při podezření na otravu neznámou látkou se můžete obrátit na „Toxikologické informační středisko“ (TIS), které poskytne radu a doporučí postup první pomoci nejen lékařům, ale i laikům. Rady a pomoci se dovoláte na telefonním čísle stálé služby TIS 224 919 293.


Aktuality e-mailem