Letecká hasičská služba - III. díl


Hasiči lidem | IZS a JPO - 16.10.2006

Systém LHS byl poprvé zřízen v roce 1993 a od této doby odhalily letouny a vrtulníky do něj zapojené mnoho požárů a výrazně pomohly s hašením těch obtížných.

Na základě ustanovení § 5 a § 7 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO), mají vlastníci a uživatelé lesů v souvislých lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 ha povinnost zabezpečit v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany. Mimo pozemních prostředků jsou často právě letecké prostředky vhodným praktickým řešením pro splnění této povinnosti.

Ustanovení § 46 odst. 1 písm. g) a i) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, umožňuje však Ministerstvu zemědělství (MZe) uvedenou odpovědnost za vlastníky lesů převzít. Praktickou realizací toho je systém letecké hasičské služby (LHS).

Systém letecké hasičské služby

Systém LHS byl poprvé zřízen v roce 1993 a od této doby odhalily letouny a vrtulníky do něj zapojené mnoho požárů a výrazně pomohly s hašením těch obtížných. MZe ze svého rozpočtu zabezpečuje po finanční stránce systém LHS jako službu vlastníkům lesů v lesích na území České republiky, s výjimkou lesů v působnosti Ministerstva obrany (MO) a Ministerstva životního prostředí (MŽP), na celkové ploše 2,4 mil. ha lesních pozemků (asi 90 % lesů v ČR) v úzké spolupráci s Ministerstvem vnitra-generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV-GŘ HZS ČR) a státním podnikem Lesy ČR, s.p. (Lesy ČR).

Po vyhodnocení období mezi léty 1998 až 2000, kdy se náklady na systém LHS pohybovaly mezi 26 a 34 mil. Kč ročně, přistoupilo MZe k přehodnocení systému LHS, s cílem minimalizovat náklady a přitom zabezpečit jeho dostatečnou účinnost. Bylo zpracováno podrobné hodnocení rizik lesních požárů v jednotlivých oblastech republiky, podmínek pro šíření požárů a předpokládaných škod. V úvahu byly brány mimo jiné i vlhkost a prosychání porostů, jejich druhová skladba, srážky a četnost požárů v minulosti. Tyto údaje pak byly zapracovány do mapových podkladů.

Na základě těchto analýz došlo v roce 2001 k výrazné organizační změně systému LHS, t.j. snížení počtu hasebních letadel ze 17 na 6 a zapojení vrtulníků Policie ČR letecké služby (LS PČR) do systému LHS. Tím se MZe podařilo uspořit 40 % finančních prostředků v porovnání s rokem 2000. Pro účely LHS je od té doby území republiky rozděleno na celkem čtrnáct pracovních sektorů LHS tří kategorií stanovených s ohledem na výskyt lesních ekosystémů a podle nebezpeční vzniku požáru a možné výše škod způsobených lesními požáry. Podle kategorie sektoru LHS se pak odvíjí četnost hlídkových letů i stupeň vybavenosti a připravenosti letecké techniky tamních stanic LHS.

Pracovní sektory LHS:

  • Pracovní sektory LHS kategorie A – vyšší výskyt lesních ekosystémů s vyšším rizikem lesních požárů.
  • Pracovní sektory LHS kategorie B – nižší výskyt lesních ekosystémů s vyšším rizikem lesních požárů.
  • Pracovní sektory LHS kategorie C – výskyt lesních ekosystémů s nižším rizikem lesních požárů.

Aktuality e-mailem